VAL DI SOLE INFO

 Neděle 26.06.2011

Když je absolutní azzuro a k tomu teplo a bez vánku, tak nastává veliký problém: rozhodnout se kam na výlet. Favoritem se stal výstup na Croce della Pace, jenože tu nebyla Týna a ta se tam chce letos taky na ten nový kříž podívat. Další favorit bylo rifugio Larcher ve Val di Peio v nár. parku dello Stelvio, jenomže tam půjdu asi příští týden. Úplně nejvíc bych šla na Brentu, podívat se na nějakou feratku, jenomže je ještě spousta sněhu a tak by se dala jít jen Vidi a tu mám za sebou asi tak 100x. Takže nakonec padla volba na Lago Tovel, protože jsem tam dlouho nebyla.

Na Lago Tovel jsou dvě přístupové cesty. Musela jsem zvolit tu horší, autem z Clesu, přes Tuenno a nahoru vyprahlou ledovcovou morenou. V lokalite Caprioli mě zastavili výběrčí daní a musela jsem zaparkovat auto, protože dál mě vyvezli autobusem. To parkoviště stojí 4 eur za motorku, 8 eur za auto 12 eur za camper a 30 eur za autobus. No a je v tom i ten přejezd nahoru. Pokud chcete použít  autobus i dolů, tak stojí 1 eur za osobu. Autobus tam jezdí kyvadlově každých 20 min. Ted je lepší tam jet v týdnu, protože se dá do 19.07. ještě vyjet k jezeru zadarmo. Hlídají to tam jen v neděli. No a od 17.07. do 28.08. si musíte přivstat, abyste to stihli projet, než tam přijdou hlídači - tzn. do 8,30 hod. Pak už zaplatíte.

Druhá cesta je z Passo Groste pěšky. Jen pro Vás zas někdo na ten Tovel musí přijet.

V každém případě vycházka stojí zato a  kdo by měl hodně velký apetit, tak si to může dát pěkně pěšky z jezera Tovel, přes Monte Peller, pian della Nana a passo Forcola do Dimara a pak třeba i vlakem do Marllevy.

04.07. Pondělí

výstup se skupinou turistů z okr. Ústí nad Orlicí na Monte Vioz 3645 mnm novou cestou, zkratkou..... Lepší zkratka už fakt nemůže být. Lanovka nás sice vyvezla do 3000 mnm ale výstup jsme zahájili 300 m sestupem k prvnímu jezírku. Pak jsme hledali delší dobu značení, které měly být signalizační tyčky, protože normální značená cesta tam ještě nebyla. Po delším úsilí jsme našli alespon z kamenů postavené mužíky, kteří nás dovedli do hnusného sutoviště, které bylo podmáčené, takže při každém pohybu hrozilo, že se na nás sesype lavina metrákových kamenů. Nicméně všichni tento výstup přežili a po hodině a půl jsme se dostali na starou stezku, po které jsme už došli na vrchol Monte Vioz, tedy někteří jen k chatě ale většina se dohrabala až na kopec. Dolů jsme už šli všichni poslušně po staré cestě i když je delší ale hezčí a o hodně bezpečnější.

Nějaké fotečky najdete tady: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.1675404864693.68806.1824609237

Další část turistů zůstala od neděle v dolomitech Brenta, kde přespali na chatě Brentei a pokusili se zdolat nekteré z ferrat. Je tam sice ještě dost sněhu, ale Bochette centrální si vychutnali do posledního metru. Počasí přálo a tak tam měli neskutečná panorámata. Tak jen doufám, že mi někdo pošle fotky, at Vám jich sem pár můžu dát.

15.07. 

počasí je trochu proměnlivé a tak se nedají chodit žádné velké přechody přes hory a doly. Ráno chtěli jít turisté na Passo Groste, přejít přes ferratu Delle Palete na Sasso Rosso, přespat na bivaku Costanzi, jenomže ráno pršelo, tak vyjeli lanovkou z Daolasy na Mastellinu a pak měli namířeno na Monte Vigo a kolem jezírek Malghette zpátky do Marillevy. Kam došli, to ale zatím nevím. Druhý pokus výstupu po feratě na bivak proběhne pravděpodobně zítra. 

V tomto týdnu už mají za sebou výlet do Trenta místním vláčkem, který z Marillevy do Malé jezdní zadarmo a zpáteční pro dva do Trenta stálo 18 eur. Posunuli také trochu jízdní řád, takže poslední vlak z Marillevy odjíždí v 20.04 hod.

Další výlet, který si tu vyzkoušeli, byl přesun BICI busem - autobus, který vozí kola -  na Passo Tonále a tam odtud vyfuněli na passo Contrabandieri, potom přes rifugio Bozzi se přehoupli na Lago Pian Palu ve Val di Peio. Tam tedy museli dojít až do Peia 4 km od jezera a to už asi nebylo po tak dlouhé tůře příjemné. No ale došli, naskočili na autobusek a v 18.00 hod byli zpátky v Marillevě.

Autobus Mezzana - pso. Tonale 4 eur  / 1  osoba 

                Peio - Mezzana   2,5 eur  1 / osoba

Zítra mi sem přijedou dvě skupiny z Čech a jedna ze slovenska, takže budu mít co dělat. No a to chci v pondělí s našima zajet na Lago di Como  Tak nevím, jak to budu stíhat. Ale doufám, že jo a zas sem něco písnu.

Skupiny jsou tady a užívají si pohodového léta pod deštníkem. Dnes 20.07. přestalo pršet, protože začalo chumelit. Počasí, jako je tento týden, tady není ani v listopadu. No ale včera padl i Vioz, prošla se ferratka na Preseně, naši došli po feratě  delle Palete až na Cima Nanna a pak opět přespali na bivaku Pra Castron Costanzi

Pondělí a úterý jsme se  byli podívat na jezero Lago di Como. Bylo zataženo, poprchávalo, ale voda byla teplá, takže jsme se i vykoupali. Přespali jsme ve vesničce Domaso. V úterý jsme se zajeli podívat do botanické zahrady v Tremezzo / vstupné  7,8 eur, ale stálo to za to/ V botanické zahradě a v muzeu jsme byli přes dvě hodiny, takže potom jsme se už museli vracet pomalu zpátky, protože jsem potřebovala být navečer zpátky v Marillevě.

Lodičkou z Tremezza  do Bellagia  to stoji 8 eček, takže to není taky tak moc a určitě to stojí zato. Na přepravu auta jsem se neptala.

Kvůli zhoršenému počasí v rakousku  sem přijeli poutníci na kolech a naštěstí jim pršelo jen v neděli dopoledne a pak si užili výletu do Madonny di Campiglio, kde někteří vyjeli na Monte Spinále a projezdili cyklostezky dolomitibrenta bike.. Ostatní si zajezdili v okolí 5 laghi.

Počasí nic moc, ale nepršelo a tak si to docela užili. Další den dali sjezd z Passo Tonale a poslední den Val di Rabbi a bazen v Male. Docela pěkné 4 dny.  Já se flákám a nic nedělám, nikam nechodím, protože počasí je pošmourný a je to tak na spaní a ne na chození po horách. Ale dnes se vyčasilo, svítí sluníčko a tak snad začne konečně léto. 

Léto sice začalo,ale už se cítí podzim, bohužel....

Pondělí 01.08.2011 - vycházka na Tuckett, Sosat, Brentei a dolů. Počasí bylo hodně proměnlivé a od Brentei jsme chytli docela průtrž mračen. Já jsem se vrátila s malou Nikolkou ze Sosatu přes Tuckett zpátky, protože by to celé nedala a já jsem měla jen tenisky a jakmile skála chytla vodu, tak se mi nechtělo učit se "lítat".. dnes je den na ledovce, ale to už sedíme v kanceláři. Tak snad příští pondělí dopadne počasí na další procházku. Bohužel ale začínají italské prázdniny a na ty terony z jihu nemám dost trpělivosti. Sice dojedou jen lanovkou k prvnímu rifugiu a tam se nacpou a napijou a jedou zpátky, ale i tohle mi kroutí žaludkem.

Jedna fotečka z Brenty, naše malá horolezkyně Nikolka

V  neděli jsem se byla  podívat v Ossaně, protože tam byl koncert Coro Trentino a strašně mě překvapilo, jak je ta vesnička pěkná. Sice byl večer, tak nemám pěkné fotečky, ale každému doporučuji návštěvu. Je to cca 6 km od Marillevy 900 a je to krásná procházka po cyklostezce.

Ještě bych zapoměla na zpívání na Tuckettu. Když jsme se ze Spinále doplazili na Tuckett, tak tam právě dorazil sbor zpěváků. Zpívali písničky alpínů a bylo to slyšet až na Sosat. Moc pěkné.. Stojí zato se s nima zastavit a alespon poslouchat, když už Vám zpívání nejde jako mě. Tady je máte: 

Týden 06.08.-13.08. je poslední, kdy tu máme ještě české cyklisty. Naštěstí se v úterý otočilo počasí a zbytek týdne už budou mít pěkný. Ve středu si jdou zaplavat na rafty, v úterý se proháněli podél jezera Lago di Garda. Ve čtvrtek se jedou podívat na Brenta bike okruh a v pátek zakončí dovolenou na Passo Tonále. Tento týden patří ale také už mezi kritické týdny, protože v itálii začala celonárodní dovolená a podle toho to tady taky vypadá. Ceny jsou vysoké, všude jsou fronty, chaos, nepořádek.... Já v tomhle období ani nevycházím z kanceláře. Radši. Zítra ovšem musím do fronty na ferratu BENINI, protože tu mám ještě pár mladíků, kteří chtějí na ferratu, ale nemají vybavení, tak je vezmu na Benini, tam snad nikdo nespadne. Myslím, že budou fronty i na feratách, protože Brenta je v obležení turistů..... Nikdy nejezděte do itálie 2+3 týden v srpnu, opravdu NENENENENENENENENENE 

Nejodvážnější z cykloturistů se dali zlákat na rafty.Nebylo moc vody, takže měli cestu trošičku zkrácenou, ale přesto se jim raftování líbilo...

 Ve čtvrtek 11.09. 2011 jsem se vydala přes můj velký odpor na via ferrata Benini. Naštěstí byl nádherný den, bylo vidět až do.... východních dolomitů, takže jsem udivovala znalostmi o místopisu. No, poznala jsem Marmoládu, Monte Pelmo, Antelao, Sorapis a Toffany, tak jsem byla docela spokojená. Hoši myslím nevěděli, o čem to tam mluvím. 

Nástup na feratu byl rychlý, protože jsem nechtěla, abychom museli stát nějakou frontu, protože to se jde pak dvakrát tak dlouho. Kluci neměli úvazky a tak se naštěstí necvakali a šlo nám to docela dobře. Fotečky jsme také nadělali a docela se povedly. Potkali jsme horského vůdce, který měl za sebou na provaze navazaných 6 chudáků. Docela by mě zajímalo, jak se pak jistili na feratách a co by se stalo, kdyby jeden uklouzl. Já chápu, že na ledovci, kde můžete spadnout do nějakého seraku, je dobré se vázat k sobě, ale na feratě mě to jako dobrý nápad vůbec nepřipadá. No, ten pan průvodce měl taky prošlej záručák... Pak jsme došli na chatu Tuckett, v tomto období mě na hory a obzvláště na rifugia nikdo nedostane. Asi milion lidí křičelo jeden přes druhého a nadovršení všeho tam skauti z jihu zpívali rádoby horské písničky... Na záchod se nedalo jít na rifugiu ani v přírodě, protože všude někdo číhal..

Po delší odmlce jsem se opět vydala na procházku, tentokrát do alp na Passo Tonále a odtud přechod přes passo Contrabandieri a rifugio Bozzi do Val di Peio na přehradu Pian Palů. Šla jsem to hlavně kvůli počasí, protože když tam šla v červenci Ivanka s bráchou, tak jim trochu pršelo a chumelilo a nemohli nafotit to co já. Na druhou stranu na mě nevykouknul ani jeden svišt a oni jich tam měli tisice. Ja jsem pak fotila jen kravičky, protože se fotit chtěly a pozovaly mi za úplatu. Přechod to není náročný, ale pěkný. Ráno jsem sedla v 8,41 do autobusu v Mezzaně, za 2,90 eur jsem se nechala hodit na Pso. Tonále, tam odtud je to cca 2 - 2,30 na Passo Contrabandieri. Ze sedylka se da ještě vylézt na kříž, který je odtud cca 20 min. Byly tam ale davy lidí, tak jsem šla raději na  rifugio Bozzi, což je sešup ze sedla cca 30 min i s focením. Rifugio Bozzi doporučuju navštívit všem cyklistům, teda bikerům. Jsou tam krásné cesty na bikovaní. Myslím, že by se na kole dalo přejet až na jezero Palů. Pravděpodobně by se musely dát kola tak asi 3 x na záda. Ale fakt to je superpanoramatická cesta. Na přehradě jsem zjistila, že nejezdí autobusek a že budu muset sejít do Peia pěšky, kde musím stihnout autobus, který jede do Mezzany. Takže stopík. První auto mi nezastavilo, tak jsem se musela vnutit do druhého auta. No a po 200 metrech jsme potkali to první, které mi nezastavilo. Viselo si na podvozku, dvěma kolama nad propastí. Vyhýbalo se protijedoucímu a urvala se pod ním krajnice. Kdyby mě byl vzal, tak by se zdržel a vyhýbal by se na širším úseku a nezničil by si novou Audinu. Ne že bych mu to přála, ale vzít mě mohl, že.

29.08.-30.08. Přechod z Passo Groste přes sentiero Palete na bivaco Costanzi

ufff....dlouhé, ale krásné. Nezávidím Ivance a Jardovi, že to šli za deště, nezávidím Týně a spol. že to šli za vedra, kdy se nedalo dýchat a ještě to urvali až přes Passo Nanna údolím konů do Dimara. Blááázni. Převýšení  cca 700 do kopce a 1700  z kopce...

Já jsem si to dala na pohodu... Lanovkou na Groste, vycházkovým tempem na palete, potom vířivka a přes sedýlko Pra Castron na bivak. Noc na bivaku, donesla jsem tam novou nápln do vařiče, ta stará akorát došla. Nechala jsem tam nějaké kafe, ale není tam cukr.

Ráno se mi nepodařil nástup na Sasso Rosso, kde mě naháněly kozy, což by nebylo tak hrozný jako ta blbá rosa. A sklouznout po trávě se mi fakt nechtělo. Tak jsem se vyškrábala na Cimu Nana a stejně nebylo bůhvíjak vidět, takže jsem to pak zabalila a vyrazila po hlavě dolů do Carciata. Což je 1.700 m převýšení. Ze začátku je to docela prudké a pak dlouhé. Nohy mám obrnkané docela dost. No a pak mě ještě Týna musela hodit na Campo Carlo Magno pro auto.

No a to byl asi letos poslední výlet do hor...